1)  === Historie podkovy ===

Podkova...

... je obvykle kovová ochrana koňského kopyta před přílišným opotřebováním.  Ke kopytu se připevňuje zvláštními hřebíky - podkováky, některé druhy podkov se ke kopytu lepí. Úpravu kopyt a připevnění podkovy provádí  podkovář.

== Historie ==

Nejstarší ochranou kopyt byly lýkové hiposandály používané v antickém Římě. Ke kopytu se přivazovaly. Kovové podkovy vznikly asi v 6. století, na našem území se používají asi od 10. století. Jedna podkova vydržela asi 4-6 týdnů. Dokud se k tahu používal skot, podkovával se i on, takové podkovy byly od koňských velmi odlišné.

== Popis podkovy ==

Podkova musí tvarově vyhovovat nosnému okraji kopyta, proto její velikost určuje velikost kopyta, její výšku a druh určuje pak činnost k jaké je kůň určen. Podkova se skládá z '''přední části''' a dvou '''ramen'''. Ramena jsou tvořena '''postranní''' a '''patkovou''' částí. Na spodní ploše podkovy je rýha, ve které jsou vyraženy hranaté díry pro podkováky. Tato rýha slouží jen k lehčímu probití podkovy. Rýha se zhotovuje ráhovákem a pokud není udělána přesně, může poškodit nejen samotnou podkovu, ale i kopyto.
 
Čapka zabraňuje posunutí podkovy po kopytu, na podkovách pro přední končetinu bývá jedna, pro zadní nohu dvě. Podkovy se někdy doplňují '''ozuby'''. Jejich účelem je nadzvednout zadní část kopyta.
 
Některé podkovy bylo nutno chránit před rychlým opotřebením proto se podkova opatřuje ozuby, hmatci nebo plátky. Ozuby mohou být vykované, nebo vyměnitelné. Vyměnitelné jsou buď šroubovací anebo zastrkávací. Ozuby se používají hlavně u tažných koní, parkurových koní, nebo na náledí. Pro zimní období se používají ostré ozuby, pro letní pak tupé. Hmatec je vlastně hranol se dvěma hroty, připevněný ke spodní straně kopyta, může být zastrkovací, šroubovací anebo připevněný pomocí závlaček či háčků.

==Funkce podkovy==

Podkova chrání před přílišným opotřebováním kopyta, zmírňuje namáhání  šlach a snižuje riziko uklouznutí. U tažných koní zvyšuje adhezi kopyta o podklad (po němž se kůň pohybuje), což snižuje prokluz a výrazně zlepšuje přenos motorických sil přenášených z noh koně na podložku (zejména na kluzkém povrchu - lidově řečeno, nohy koní mnohem méně kloužou). Podkova může pomáhat napravovat nepravidelné postoje koní („křivé nohy“), případně korigovat nepravidelné chody, speciální podkovy jsou potřeba i pro léčení některých onemocnění nebo úrazů kopyta.

== Druhy podkov ==

Podkovy se vyrábí většinou z oceli, hliníku, slitin, gumy a jiných plastů.

• Pantoflice - používá se hlavně pro jezdecké a kočárové koně, nemá ozuby ani hmatce a plátky. Výhodou je, že se kopyto zvedá jen o výšku pantoflice. Jejím účelem je snížit riziko uklouznutí, namáhání šlach.
• Těžká pantoflice - používá se pro tažné koně. Na rozdíl od pantoflice má zhruba o jednu třetinu zvýšené zadní části ramen, jejichž spodní plocha má vyseknuté rýhy, které zabraňují smekání koní. Nevýhodou tohoto typu podkovy je, že poměrně hodně zatěžuje nohy koně.
• Strouhavky - používají se u koní, kteří se  strouhají.
• Stihavky - používají se u koní, kteří se stříhají.
• Podkovy s hmatcem - používají se v těžkém tahu
• Zámková podkova - má speciální přepážku, která spojuje obě patkové části podkovy, používá se při některých onemocněních a úrazech kopyta (např. rozštěp)

== Výroba podkovy ==

Zhruba od poloviny  20. století se podkovy vyrábějí především strojově a podkovář ji jen upravuje, výhodou takového postupu je cena a zkrácení práce. Dříve podkovář podkovu vyráběl individuálně, což mělo výhodu, že koni podkova lépe seděla, v současné době ručně dělá podkovy minimum podkovářů.

Podkova se vyráběla z měkké oceli,, kdy podkovář (popř. kovář) nejprve sekáčem odsekl patřičnou délku oceli. V této chvíli již musel vědět jak bude podkova vypadat, zda bude mít vykované zuby, atp. Protože tyto věci určovaly jak velký kus oceli odseknout. Jako příklad lze uvést, že pro podkovu s vykovanými zuby byl třeba dvojnásobně velký.

2)  === Podkovářství ===

je řemeslo úzce související s kovářstvím, které se zabývá výrobou a připevněním  podkov ke  kopytům a  paznehtům  zvířat, v dnešní době především koním. Vhodná podkova totiž výrazně sníží namáhání  kloubů a šlach, což následně snižuje onemocnění nohou.

== Historie podkovářství ==

je spjata s kovářstvím a prakticky ve všech zemích tuto práci dříve vykonávali kováři a teprve v   19. století vzniklo podkovářství jako specializované řemeslo např. na území  Rakouska-Uherska  se tak stalo v roce  1874. K vyčlenění došlo, protože nesprávné podkování může způsobit až zchromnutí zvířete, tím jak se především městští kováři stávali specializovaní na několik činností, byla jejich zručnost v tomto oboru značně snížena.

V dnešní době se podkování týká prakticky pouze koní, dříve vesničtí podkováři nepodkovávali pouze koně, ale i jiná zvířata jako jsou  krávy  a  prasata. S rozvojem velkých chovů dobytka a s vytlačením pracovních koní došlo k velkému omezení tohoto řemesla, což způsobilo velký nedostatek podkovářů. S problémem nedostatku podkovářů se tak nesetkáváme pouze na úrovni amatérského chovu, ale i na úrovni profesionálních závodních chovů.

Kovářství je řemeslo  zabývající se zpracováním železa,  oceli a zřídka i jiných kovů  zpravidla za tepla.

Kovářství patřilo k nejvýznamnějším oborům lidské činnosti, lze říci, že schopnost zpracovávat  železnou rudu patří k jednomu ze základních hledisek nahlížení na vyspělost starověkých civilizací.  Podle stupně vývoje, lze hodnotit nejen kvalitu zpracování předmětů, ale i množství specializace.

Obr. Opracovávání železa kovářem pomocí kladiva a kovadliny

== Podkovárna ==

byla zpravidla místnost u  kovárny, kam se vešlo zvíře i s majitelem a s podkovářem. Podkovárna vyžaduje rovnou podlahu a oddělení od výhně,  protože zvířata se bojí otevřeného ohně.  Pokud podkovárna nebyla spojena s kovárnou byla výheň ve zvláštní místnosti také. Zařízení podkovárny bylo velmi prosté, v podkovárně je pouze kozlík (tj. třínohá židlička), malá  kovadlina a stůl  na nářadí.

Obr. Kovadlina

== Podkovářské nářadí ==

Podkováři nepotřebují velké množství  nářádí.  Větší část nářadí, které potřebuje je součástí každé kovárny. Podkovářské nářadí lze rozdělit podle účelu k němuž je určeno na nářadí sloužící k podkování a nářadí sloužící k výrobě podkov.

== Nářadí k podkování ==

K podkování zvířete je třeba snímacích kleští,  které slouží k sundání podkovy, jedná se o velké obloukovité kleště, které jsou určeny pouze k tomuto účelu. Dále podkovář potřebuje podkovářské kleště, což jsou silné kleště se zhruba dva  centimetry dlouhým ostřím, které slouží ke štípání podkováků.  Poslední kleště které jsou používány při podkování jsou štípací kleště s třícentimetrovým ostřím, slouží k úpravě rohoviny kopyta. K úpravě rohoviny a vyřezání chodidel slouží tzv. kopytní nože, kterých je více druhů různé velikosti. Na úpravu rohoviny je dále třeba několika speciálních tzv. podkovářských rašplí. Vyloženě speciálními nástroji jsou podkovářská kružítka, která slouží k přidržování žhavé podkovy a podkovářský struh, který slouží k úpravě nášlapné části kopyta. K přitloukání podkov se používá podkovářské kladívko,  což je vlastně menší palička.

Obr. Nářadí k podkování

== Nářadí k výrobě podkov ==

Výroba podkov je vlastně téměř kovářská práce na níž je potřeba klasické kovářské nářadí, tj. výhňové kleště, úzké kovářské kleště, kovářské kladivo, sekáče a průbojníky (na díry pro podkováky), závitník na vyřezání závitů pro šroubové ozuby pro zimní podkování a pilník na konečnou úpravu podkov.

3)  === Podkování  koní ===

Samotné podkování lze rozdělit na dvě velké části z nichž každá má svá specifika, která pramení z jejich anatomie a pak i z účelu k jakému jsou chována. V dnešní době se používá pouze podkování koní, protože skot se již nevyužívá k práci

== Prohlídka zvířete ==

Samotnému podkování předchází podrobná prohlídka zvířete, tato prohlídka je velmi důležitá, neboť samotné správné podkování je závislé na správném vyhodnocení této prohlídky. Pro účely této prohlídky je nutno mít nějaký rovný povrch, aby zvíře stálo co nejrovněji. Podkovář musí nejprve znát účel k němuž je zvíře určeno, protože podle tohoto určí typ  podkovy. Dále musí vidět jak jsou vyvinuty nohy a kopyta, jaký má kopyto tvar a jak je kvalitní. Dalším významným znakem, kterého si podkovář všímá je velikost kopyta vzhledem ke stavbě zvířete a vzhledem k ostatním kopytům. Dále si všímá opotřebení a poškození kopyt, nárůstu rohoviny a průběhu osy prstu.

Při prohlídce koně  potřebuje podkovář vidět jak zvíře našlapuje při normální chůzi, při klusu. Jak při stání, tak při chůzi i klusu musí podkovář prohlížet kopyto ze všech stran. Poté je nutno prozkoumat přímo kopyto a starou podkovu. Pokud se tato činnost provádí správně je časově náročná a vyžaduje značné znalosti nejen kovařiny, ale i anatomie  koně.

== Sejmutí staré podkovy ==

Po dokončení prohlídky je nutno sundat starou podkovu. Před samotným sundáním podkovy je nutno celé kopyto pečlivě očistit a omýt vodou to se dělá proto, aby se byly dobře vidět nýty podkovy a aby se do kopyta zbytečně nezanášely nečistoty.

Sundání podkovy je fyzicky velmi náročná činnost, při které je nutno udržet kopyto. Podkovář při této činnosti sedí na malé židličce tak, aby minimalizoval riziko, že bude kopnut, pokud se zvířeti podaří uvolnit nohu. Levou rukou (leváci pravou) pevně uchopí kopyto, poté sekáčem a kladívkem uštípne nýty všech podkováků. Je nutno uštípnout vždy všechny, protože podkova se nemůže páčit. Po uštípnutí nýtů se kleštěmi  v zadní části uchopí celá podkova a plynulým pohybem se tlačí směrem k předku, čímž se docílí uvolnění podkováků (hřebů připevňujících podkovu). Podkova se nesmí strhávat násilně a není možné podkováky uvolňovat trhavými pohyby, protože takové chování poškozuje kopyto, může poškodit klouby a způsobuje neklid koně. Po uvolnění podkováků se podkova kladívkem přiklepne zpět a podkováky se kleštěmi  vyndají. Po vyndání všech podkováků je možno sejmout podkovu. V případě zdravých kopyt se postupně sundají všechny podkovy a teprve poté se kůň znovu okuje, pokud je jedno kopyto nemocné, sejme se napřed podkova z nemocného kopyta, poté se provede kompletní podkování nemocného kopyta a teprve poté podkovář podková ostatní nohy. Tento postup se volí. protože kůň není nucen stát na nemocném kopytu a v okamžiku, kdy na něj stoupá má již novou podkovu.

==Příprava kopyta==

Po sejmutí podkov podkovář prohlédne kopyto a podkovu, podle rovnoměrnosti opotřebení a podle předchozí prohlídky určí způsob podkování koně. Poté připraví kopyto k podkování, to znamená, že nejprve koňským nožem a štípacími kleštěmi odstraní přebytečnou a odumřelou rohovinu, čímž zdravé kopyto získá přirozený a rovnoměrný tvar. Nezdravé kopyto lze správnou úpravou, která ho přibližuje ke správnému tvaru nemoc potlačit, nebo vyléčit. Úspěšnost léčby koňských kopyt je tak z velké části závislá na správném ořezání. Poté se sekáčem očistí šlapadlo. Tato činnost se usnadňuje máčením kopyt, která tím změknou. Ořezávání a čištění šlapadla se usnadňuje pomocí máčení, při němž kopyta změknou. Máčení se provádí omýváním kopyta mycí houbou. Nakonec se rašplí udělají zarovnávací práce.

== Příprava podkovy ==

Po ořezání podkovy si podkovář připraví podkovu. Účelem je udělat takovou podkovu, aby celý nosný okraj kopyta byl položen na horní ploše podkovy. Podkova musí přesně kopírovat vnější hranu kopyta v jeho nejširší části, v užších částech pak přesahuje podle určení koně (u jezdeckých koní je přesah minimální (někdy i necelý milimetr), zatímco u tažných koní může být až 11-12 milimetrů. 

Dříve v této fázi podkovář udělal celou podkovu, ve 0. století se rozmohla strojová výroba a mnoho podkovářů pouze upravuje sériově vyráběné podkovy. Ručně vyráběné podkovy jsou dražší, ale jejich výhodou je, že jsou dělány přesně na kopyto a zvláště u nemocných a atypických kopyt mohou zvířeti výrazně lépe vyhovovat.

Obr. Úprava strojně vyrobené podkovy

== Přikování podkovy ==

Po vykování se podkova nechá ochladit na takovou teplotu, aby u ní bylo možno udržet ruku  a přiloží se ke kopytu. Delší přidržení podkovy u kopyta se dělá pomocí podkovářského kružítka. Tím je vidět zda podkova kopíruje hranu a dodržuje zamýšlený přesah. Po sundání podkovy je vidět zda podkova přilehla přesně, protože dojde ke spálení rohoviny v místech, kde nepřiléhá jsou patrna světlejší místa. Pokud podkova nepřiléhá musí se podkovář rozhodnout zda je třeba upravit kopyto anebo podkovu.

Když podkova dokonale sedí, přitluče se podkováky.  Počet podkováků je závislý na účelu a velikosti koně a pohybuje se od pěti do devíti. Velikost podkováků je závislá na stejných věcech a pohybuje se mezi 41 a 77 milimetry  použití jiné velikosti je zcela ojedinělé. Jiný počet se nepoužívá nikdy. Přikování samotné musí být provedeno co nejpřesněji. Podkovář přiloží podkovu na kopyto a pomocník, který drží nohu koně ji palci přidrží na obou ramenech podkovy. Podkovář pak nasadí podkovák tak, aby kopíroval směr kopyta, to je nutné proto, aby nedošlo k poškození měkké části kopyta. Poté podkovář podkovářským kladívkem přitluče podkovu. Dokud podkovák v měkké části kopyta vydává přitloukání hluboký, tlumený zvuk.  V této fázi je nutno ho přitloukat lehkými údery, když se podkovák dostane do tvrdé části kopyta, začne vydávat vysoký a jasný zvuk. V této fázi již není nutno podkovu přidržovat a lze zatloukat větší  silou.  Pokud by podkovák vydával dlouho tlumený zvuk a byl tedy zatloukán do měkké části musí být ihned vytažen. Cílem zatloukání je, aby vyšla zhruba jedna třetina podkováku ze stěny, pokud se tak nestane je nutno podkovák ihned vyndat. V okamžiku, kdy je podkovák zatlučen musí se část podkováku, která vyšla z kopyta ohnout směrem ke kopytu, aby se o ní kůň nebo podkovář nepoškrábali. Po zaražení předních dvou podkováků se kůň nechá došlápnout, aby se zjistilo, zda se podkova neposunula. Pokud se podkova posune málo, lze toto posunutí srovnat poklepem kladívka z boku a doražením podkováků, při větším posunu bylo nutno podkovu vyndat a znovu přitlouci. Poté se přitloukly zadní a na konec ostatní podkováky.

Podkováky se do kopyta zarážejí minimálně pět milimetrů a maximálně čtyři centimetry v závislosti na velikosti kopyta.Pokud je ve zcela výjimečných případech zvolen jiný způsob zatlučení znamená to nějaké omezení související s léčbou kopyta. Vzdálenost všech podkováků musí být stejná, to lze nedodržet jen při větších poškozeních kopyt. Po zaražení všech podkováků je nutno ještě upravit zatlučení hřebů tak, aby dokonale zapadly do rýhy v podkově, poté se přidrží na špičce podkováku konec rašple a kladivem se pevně přirazí. Pak se kleštěmi hned u kopyta štípou vyšlé části podkováků, poté se orašpluje trochu rohoviny u konců podkováků, ty se vypilují do čtverce a rašplí se ohnou a zatlučou do kopyta. Pokud nejsou dokonale v kopytě je nutno je ještě zapilovat  pilníkem.

  Obr. Zkušební přikládání horké podkovy

== Prohlídka zvířete ==

Po přikování podkovy je nutno znovu prohlédnout zvíře jak při chůzi tak při běhu a zkontrolovat, zda zvíře nekulhá. Pokud kulhá, je nutné podkovu sejmout odhalit problém a koně překovat. Dále je třeba zkontrolovat zda kůň rovnoměrně došlapuje, zda koni vyhovují rozměry a tvar podkovy.

== Dokončovací práce ==

Pokud prohlídka dopadne dobře, zarovná podkovář pilníkem  všechny nerovnosti a okraje u podkovy. Poté podkovář podkovářským tmelem zalepí zaplní všechny díry v kopytní rohovině a přetře kopyto mastným hadrem. Díry se zalepují především kvůli tomu, aby nedocházelo k dalšímu poškozování rohoviny. Natírání mastnotou je věc čistě estetická. Pokud je třeba vyspravit nějakou větší část kopyta je nutno ji napřed pečlivě umýt, poté odmastit, což se dělá buď odmašťovacím přípravkem, anebo se dané místo rychle přejede rozžhaveným plíškem. Poté se poškozené místo zalije rozehřátým tmelem, který má konzistenci husté kaše. Při takové činnosti je nutno tmel rychle chladit vodou, aby koně nepálil a ten nebyl neklidný a zároveň s tím je třeba tmel zarovnávat. Po ukončení tmelení se takové místo ještě rychle přejede do hněda rozpáleným plíškem, čímž se uhladí povrch.

  Obr. Zapilování podkovy

== Zvláštní způsoby okutí koně ==

V zimě, anebo v horách je potřeba okout koně tak, aby byl jistý na klouzavém terénu, proto se používá tzv. okutí na ostro, což znamená, že se buď použijí podkovy s ostrým hmatcem anebo se ozuby a hmatec přiostří. Další možností jak tento problém vyřešit je využít našroubací či nandavací ozuby. Oproti standardu se dále kovají staří koně, protože kůň ve stáří nedostatečně zvedá nohu, to může vést k jeho zakopnutí, proto se tito koně okouvají tak, aby k tomu nedošlo, což se zpravidla řeší speciálně ohnutou podkovou. Speciální podkovy dostávají i koně s různými zdravotními problémy, pokud má kůň nějak nemocné kopyto je to často zohledňováno při způsobu okutí i při samotném postupu. V takových případech může dojít k nedodržení některých postupů, které jsou běžné. V případě nemocného kopyta je velmi důležité správné seříznutí a tvar podkovy, která pak umožňuje koni méně namáhavou chůzi.

Zdroj: Encyklopedie koní